Andrea Poloková (Překlad: Anna Kohutová)

Existuje něco, co je pro mnohé rodiče daleko vyčerpávající, než je noční vstávání a každodenní náročná péče o miminko, které se jim právě narodilo.
Jde o neustálý boj s rozporuplnými informacemi a radami, které dostávají, a k tomu se přidává nejistota: Co když dítěti nevybudujeme „dobré spánkové návyky“? Co když nebude umět usínat samo? Co když si zvykne usínat jen u prsa? Co je potřeba udělat, aby spalo celou noc bez probuzení? Jak ho utišit, když pláče, ale přitom nerozmazlovat? Co když si zvykne být na rukách?

Seznam otázek, které rodiče vyčerpávají po psychické stránce, je téměř nekonečný. Po fyzické stránce je totiž jistě těžké vstávat každou noc 12 krát, ale ještě více únavné je vstávat s pocitem, že je třeba vymyslet něco, aby se dítě už nebudilo (protože jiné děti se už taky nebudí a rodiče přeci mají právo se vyspat). Myšlenka, že jedině nepřerušovaný spánek je kvalitní spánek, únavu z noci strávené převážně kojením, ještě zvyšuje.

Vyznat se v spleti rodičovských dilemat pomáhá intuice, která jásá, když má rodič možnost číst knihy od amerického pediatra Williama Searse (např. The Baby Book, Attachment Parenting a mnohé jiné), který píše o tom, že je správné, když rodiče naplňují potřeby svých dětí a vytvářejí s nimi vztah plný vzájemné závislosti. K tomu mohou používat nástroje, které takový vztah pomáhají přirozeným způsobem budovat – jde o nástroje vztahové výchovy. Když budete tyto nástroje používat, uvědomíte si, že právě vy jste tím největším odborníkem na své dítě a jeho chování.

Vztahová výchova je takový přístup k dětem, který předpokládá plné využití rodičovské intuice a hlubokého poznání příčin chování dítěte. Díky souboru nástrojů, které vztahová výchova popisuje, se rodič naučí poznat své dítě, rozlišit jeho potřeby a nemusí používat různé „strategie“ nebo „zaručené rady“, aby vyřešil nějaký problém. Jednotlivé nástroje jsou navzájem propojené a všechny spolu umožňují rodičům, aby i po narození miminka žili aktívní život, kterého je dítě přirozenou součástí.

Samozřejmě, že život po narození miminka je odlišný a pro rodiče je asi nejtěžší přijmout, že to, co miminko nejvíce potřebuje, jsou oni sami. Nepotřebuje drahé věci, potřebuje čas (všechen) a pozornost (maximální). Čím dříve rodič přijme to, že děti se v noci budí, že drtivou většinu z nich je třeba uspat (jinak večer dlouho pláčou a „bolí je bříško“), že je třeba naučit se rozpoznávat jejich cykly spánku a bdění, že je třeba kojit nejen proto, že mohou být hladové, ale i proto, že je tak lze uspat, uklidnit, snížit teplotu, zahřát, přitulit, potěšit, dodat novou energii a že při nošení se cítí být v bezpečí a v teple – čím dříve toto rodič přijme, tím dříve se bude moci z miminka těšit. Když miminko spí s rodiči v posteli a když matka přestane počítat, jestli se za noc probudilo 6-krát nebo 20-krát, umožní jim to, aby se na nepřerušovaný spánek nedívali jako na samozřejmost, která je jim upírána. Budou zkrátka spát jinak – spolu s miminkem, které se „obsluhuje v nočním baru“.

Podobně, když budou miminko nosit v šátku, nebude z rodičů skoro invalida, který potřebuje bezbariérový přístup a pomoc ostatních, ale člověk, který bez problémů „hopne“ na autobus či nakoukne do obchodu. V baby vacích se dá taky krásně nepozorovaně kojit téměř všude, což umožňuje skvělou flexibilitu při jakýchkoliv výletech, návštěvách, stravování v restauracích či velkých nákupech.

Jak tedy William Sears popisuje nástroje vztahové výchovy ve svojí knize Attachment Parenting?

„Vztahová výchova začíná v raném dětství, když děti potřebují rodiče a pečlivě vybrané opatrovníky na to, aby přežily a prospívaly. Nástroje k vytváření vztahové vazby, které používáte u novorozence, jsou založené na biologické vazbě mezi matkou a dítětem, tak i na chování, které pomáhá dítěti prospívat a umožňuje rodičům, aby byli za svoji snahu odměněni. Pokud využíváte tyto nástroje v čase, když je vaše dítě miminkem, budete mít náskok tehdy, když bude v předškolním věku, když bude mít 10 roků, i když bude v pubertě.

Šest nástrojů vztahové výchovy (VV):

  1. Vytváření počáteční vazby po porodu
  2. Kojení
  3. Nošení dítěte
  4. Spaní v blízkosti dítěte
  5. Dítě pláče z nějakého důvodu
  6. Rovnováha

Vytváření počáteční vazby po porodu

Způsob, jakým miminko a rodiče navážou vztah, pomáhá rozvinout prvotní vztahovou vazbu. Hodiny a dny po porodu jsou citlivým obdobím, ve kterém jsou matky jedinečně nastaveny starat se o novorozence, a novorozenci mají nad starostlivými opatrovníky téměř magickou moc. Tím, že matka a dítě tráví po porodu a v následujícím období hodně času společně, je umožněno vzájemné působení přirozeného chování dítěte, které podporuje vytvoření vzájemné vazby, a instinktivních, biologicky nastavených schopností matky pečovat o dítě. Dítě má potřeby a matka je připravena je uspokojovat. Oběma z této biologické dvojice umožní úspěšný začátek jen tehdy, pokud jsou spolu bez přerušení v prvních šesti týdnech. Otcové se taky mohou těšit z této poporodní vazby. Přestože nemají fyzickou zkušenost z porodu a kojení, v prvních dnech a týdnech po porodu, se mohou emocionálně naladit na své úžasné novorozené miminko.

Kojení

Kojení je skvělým cvičením k poznávání dítěte – abyste mu dokázali „přesně rozumět“. Úspěšné kojení si vyžaduje, aby matka reagovala na signály svého dítěte, což je prvým krokem v poznávání dítěte a budovaní důvěrného vztahu. Matčiny hormony spojené s kojením – prolaktin a oxytocin – posilují intuitivní mateřství, protože pomáhají ženám cítit se uvolněnější a klidnější, když tráví čas se svými dětmi.

Nošení dítěte

Nošené děti jsou méně nervózní a tráví více času ve stavu pokojné bdělosti. V tomto stavu se děti nejvíce učí o svém prostředí a je to doba, kdy jsou nejmilejší. Zároveň, když své dítě nosíte, jako rodič se stáváte vnímavější. Když máte dítě tak blízko, lépe ho poznáváte. Dítě se učí být spokojené a učí se důvěřovat tomu, kdo je opatruje.

Spaní v blízkosti miminka

Pro děti všeobecně neexistuje jediné správné místo na spaní. Nejlepší způsob ukládání ke spánku pro vaši rodinu je ten, při kterém se všichni členové rodiny nejlépe vyspí. Většina, ale ne všechny děti, spí nejlépe v blízkosti rodičů. Spaní v blízkosti dítěte může některým zaneprázdněným rodičům pomoci navázat vzájemnou vazbu s dítětem a uspokojovat jeho potřeby v noci, stejně jako přes den a večer. To platí obzvlášť v případě matek, které se musí vrátit po mateřské dovolené do práce. Když noc malým človíčkům nahání strach, spát tak, aby byly blízko dotyku i možnosti kojení, minimalizuje noční strach z odloučení a pomáhá miminku učit se, že spánek je příjemný stav a ne něco, čeho by se mělo bát. Pro matky, je s dítětem v jejich blízkosti noční kojení jednodušší. Možná vám to některé noci funguje a jiné zase ne. Pečlivě zvažte, jaké máte potřeby.

Dítě pláče z nějakého důvodu

Pláč je řečí miminka. Je cenným signálem, který se vyvinul, aby dítě přežilo a aby se mohly rozvíjet rodičovské opatrovatelské schopnosti. Děti tedy pláčou proto, aby komunikovaly, ne aby manipulovaly. Čím rychleji reagujete, tím menší úzkost bude dítě zažívat. Hodně se snažte, aby vaše nadměrná únava nezastínila vaši schopnost pochopit, proč dítě pláče.

Rovnováha

Ve snaze dát svému dítěti co nejvíce je lehké zanedbat vaše potřeby a potřeby vašeho manželství. Naučte se, že klíčem k rovnováze vaší výchovy je reagovat na vaše dítě přiměřeně – vědět, kdy říct „ano“ a kdy „ne“, a být natolik moudrým, abyste uměli říct „ano“ i sobě, když potřebujete pomoc.
Jaký vliv mají tyto nástroje na vaši výchovu?

Nástroje VV mluví o tom, co jako rodič děláte, avšak mají vliv i na to, jakým rodičem budete. Kojení, vytvoření vazby po porodu, nošení dítěte a další nástroje VV vás učiní vnímavější k signálům dítěte. Jakmile jsou jeho potřeby rychle naplněny a jeho řeči je nasloucháno, dítě začne důvěřovat ve svoji schopnost dávat signály. Vysílá stále jasnější signály, rodič se stává ještě vnímavějším, a celá komunikace rodič-dítě funguje lépe. VV je způsob, jak pečovat o dítě, které rozvíjí to nejlepší v dítěti i v rodičích. „Tento výchovný styl“ je pro rodiče náročný v prvních třech až šesti měsících. Dáváte dítěti ze sebe mnoho – výš čas, energii, odhodlání. Ale nazpět dostáváte mnohem více. Výchova je jako investice v bance. Čím více vkládáte do svého dítěte v prvních rocích, tím více se vám vrátí později. Na začátku tvrdě pracujete, později se můžete více uvolnit a těšit se z plodů své práce.

Jak vypadá vztahová výchova

Vztahová vazba je mimořádné pouto mezi rodičem a dítětem, pocit, který vás táhne k vašemu dítěti jako magnet. Pro matku to začíná vědomím, že je dítě její součástí, pocitem, který začíná v těhotenství. Když se vztahová vazba po porodu rozvíjí, matka se nadále cítí úplná jen, když je se svým dítětem. Když je od něj oddělená, cítí, jako by jí část chyběla. Úroveň vztahové vazby nenaroste za jednu noc, ani se nevytvoří hodinu po porodu. Je to jako plátno utkané časem z mnohých kontaktů mezi matkou a dítětem.

Vztahová vazba otce

V prvních měsících je ve většině rodin jasnější a intenzivnější vztahová vazba mezi matkou a dítětem, než mezi otcem a dítětem. To neznamená, že otcové se svými dětmi nemají silnou vazbu, ale zdá se, že jde často o jiný typ vztahové vazby. Není ani horší kvality, než matčina vazba, ani není lepší. Je zkrátka jiný. Otcové mohou použít nástroje VV k vybudování jejich vztahové vazby s dítětem. Tím, že budou reagovat na řeč svého dítěte a tišit jeho pláč, mohou si vybudovat vlastní silnou vazbu.

Vztahová vazba znamená zvyknout si na sebe

Rodiče a děti si na sebe v prvních měsících života zvykají. Zvyknutí si přináší do vztahu úplnost, správnost, která rozvíjí to nejlepší v rodičích i v miminku. Zdá se, že některé děti a rodiče si na sebe zvyknou lehce a dobře se k sobě hodí. Lehce přizpůsobivé dítě se dobře přizpůsobí i matce, která je ustaraná a úzkostlivá. Šťastná povaha dítěte dává takové matce mnoho pozitivních stimulů a ona se učí být spokojená a může se radovat ze svého dítěte. Dítě s náročnější povahou se možná dobře přizpůsobí matce, která se intenzivně stará o jeho potřeby. Matka reaguje na množství požadavků dítěte pozitivně a dítě na oplátku zjemní své požadavky. Přivyknutí si na sebe je mnohem více problémové, když je dítě neklidné a matka si buď sebou není jistá anebo má zkostnatělé představy o tom, co děti potřebují. Matka bude muset něco změnit, aby se dobře přizpůsobila dítěti nebo si bude potřebovat od dítěte častěji oddychnout, ale když změní svůj přístup k dítěti, zjistí, že reaguje a je jednodušší s ním žít.

Výhody vztahové výchovy

VV přináší největší výhody, když jsou využívány všechny její nástroje – princi nazývaný synergie (součinnost). Nošení dítěte například ulehčuje kojení, protože blízkost podporuje časté krmení, spaní v blízkosti dítěte taky ulehčuje kojení a zprostředkovává počáteční vazbu a vnímavost k signálům dítěte. Díky účinkům laktačních hormonů na chování, jsou kojící matky často citlivější na dětský pláč. A čím více uplatňujete prvních 5 nástrojů vztahové výchovy. Tím více si dáte pozor na „zaručené rady“ o výchově dítěte. Pokud se cítíte trochu nejistě, co se týká prvního nástroje – vytváření počáteční vazby po porodu s dítětem- silněji uplatňujte další nástroje. Všechny vám pomohou prohloubit vztah s dítětem a vyvolají pocity, které způsobují, že mateřství poskytuje dostatečné uspokojení. Pokud životní okolnosti ovlivňují, nakolik budete moci využívat nástroje VV, užívejte právě ty, které můžete, jak to jenom lze. Jakmile se jednou přesvědčíte o krátkodobých a dlouhodobých výhodách VV, najdete způsob, jak ji využívat. Když se naučíte více o VV a budete ji používat, budete žasnout nad tím, co všechno přináší dítěti, rodičům a rodině.

Rodiče jako první učitelé dítěte

Nemusíte být bohatí nebo šikovní, abyste dítěti poskytli obohacující prostředí. Musíte jen být s ním a starat se o něj. Intelektuální vývoj dítěte nezávisí na absolvování přednášek o superdětech, na vzdělávacích hračkách nebo poslouchání Mozarta. Více než cokoliv jiného potřebují děti okolo sebe milující, reagující lidské bytosti, aby co nejvíce rozvinuli svůj potenciál. Jako reakci na přehnané propagování fenoménu superdítěte, ve kterém se zdůrazňuje používání programů a pomůcek více než rodiče, kteří si s dětmi hrají a vnímavě se o ně starají, přednesl v roce 1986 na výročním setkání Americké akademie pediatrů dr.Michael Lewis, dětský vývojový specialista, v programovém prohlášení přehled faktorů, které ovlivňují vývoj dítěte a svoji prezentaci zhrnul v tomto prohlášení: Rozhodně nejdůležitějším faktorem, který má vliv na intelektuální vývoj dítěte, je vnímavost matky k jeho signálům.

Od chvíle, kdy oznámíte, že jste těhotná, budete bombardována radami, co všechno potřebujete pro výchovu šťastného a velmi šikovného dítěte. Knihy, přednášky a vzdělávací hračky, to všechno slibuje lepší šance, že o 19 let později vaše dítě úspěšně projde přijímacím řízením na vysokou školu. Sportovní kočárky, dětské sedačky, hrací skříňky, kolotoče nad postýlku a elektronické houpačky slibují obšťastnění dítěte, zatímco rodiče dál pokračují ve svém náročném životním stylu. Obchod s dětskými věcmi je obrovský a rodiče, kteří chtějí to nejlepší pro své novorozené dítě, jsou připraveni platit.

Tady je naše rada na dětskou výbavičku, materiály stimulující dítě a všechny ostatní vynálezy, které lemují uličky obchodů: dejte přednost „super vztahu“ před „super technikou“. Absolutně nejlepší věcí na hraní pro dítě, je další lidský tvor. Investujte do nosítka, anebo i do dvou (jedno pro matku, druhé pro otce, anebo jedno na doma, druhé do auta) a dovolte, aby obohacujícím prostředím pro vaše dítě byl pohled z vaší náruči, který se neustále mění. Vztahy, ne věci, dělají děti bystřejšími.

Kontaktní děti se chovají lépe

Je těžké být dítětem. Přechod z tiché, pokojné atmosféry dělohy, do přesvětleného, rušného, intenzivně vzrušujícího světa venku je nesmírně náročné, zvlášť když váš mozek ještě nemá vytvořeny spoje, aby chápal koncepty, jako je čas nebo „za chvíli“ nebo co znamená být samostatnou bytostí. Děti v prvních týdnech spotřebují mnoho energie na vyrovnání se se základními problémy, které přináší přechod z dělohy do vnějšího světa. V této době jim matky a otcové musí pomáhat usměrňovat jejich chování. Když dítě signalizuje hlad, matka zasáhne a řekne: „Nakrmíme se“. Bříško dítěte se naplní a dítě si pomyslí: „Aha, ten děsivý pocit je pryč. A nakrmení ho zahnalo.“ Dítě se probudí samo v postýlce, a když si protahuje nohy a ruce do prostoru, pocítí strach. Otec přijde, zvedne jej a utěšuje tělíčko miminka ve svých silných rukách. Dítě si myslí: „Ano, tatínek se o mně postará. Jsem v bezpečí.“

Když rodiče doma dítě nosí anebo mu hladí záda, aby ho utišili, když je neklidné, může se cítit bezpečně, nemusí se znepokojovat a tím zbytečně plýtvat energii. Zůstat „ve formě“ je to, co myslíme, když říkáme, že dítě se lépe koordinuje. Čím více času dítě stráví v této formě, tím lépe se učí vytvořit si tento stav samo. Dokáže zůstat „v dobré pohodě“ déle, a potom, když je hladové, se lehčeji přesune do stavu „teď se krmím“. Když spí matka vedle něj, dokáže dítě většinu noci zůstat ve stavu „zdravého spánku“ a rychle znovu zaspat po tom, co se vzbudí na krmení. Díky všem těmto rychlým reakcím matky a otce řídí kontaktní děti svoji činnost dříve, efektivněji a účelněji. To z nich činí děti, které se lépe chovají, děti, se kterými je příjemné být. Z lépe se chovajících miminek vyrostou lépe se chovající děti. Pravděpodobně jste nikdy neuvažovali o nástrojích vztahové výchovy jako o nástrojích poslušnosti, ale ony jimi ve skutečnosti jsou. Nošení dítěte, kojení na požádání, spaní s dítětem a vnímání pláče jako komunikačního kanálu, jsou silné prostředky jak formovat chování dítěte teď i v budoucnu.“

Abstrakt:
Vztahová výchova, kterou ve svých knihách popisuje současný americký pediatr William Sears, vysvětluje rodičům, že se při poznávaní svého dítěte mají spoléhat na intuici, mají naplňovat jeho potřeby být kojeno, být nošeno a být v blízkosti rodiče jak přes den, tak i v noci. Naplňování těchto potřeb dítěte je přirozené a jsou to potřeby, které odezní s tím, jak dítě samo neustále směřuje k větší nezávislosti od rodičů.

O Anna Kohutová

Jmenuji se Anna Kohutová, jsem vdaná a mám tři děti. Vystudovala jsem střední zdravotnickou školu v Olomouci - obor porodní asistentka. Dále jsem absolvovala pomaturitní specializační studium v oboru porodní asistentka( IDVPZ-Brno). Každoročně se v rámci dalšího vzdělávání účastním různých odborných konferencí a seminářů. Přednáším na základních školách o dospívání a plánovaném rodičovství.